Mezi lidem se na 11. listopad traduje mnoho pranostik. Svátek sv. Martina připadající na tento den byl a stále ještě je jedním z nejoblíbenějších svátků v roce. Děti sedíce u oken ve vytopeném pokoji, toužebně hledí k nebi a očekávají první sněhové vločky. (Pokud už sníh nepokryl zemi a ony již neužívají zimních radovánek.) I zemědělci a soukromí hospodáři by sněhovou nadílku přivítali; pole si musí odpočinout. V některých oblastech Čech/Moravy se peče posvícenská husa, slaďoučké martinské rohlíky* nebo podkovy.

Svátek sv. Martina

Svátek sv. Martina patří v České republice k nejoblíbenějších svátkům v roce. V občanském i církevním kalendáři mu náleží jedenáctý listopad. Martin - původ tohoto jména je latinský a znamená bojovný, zasvěcený římskému bohu války Martovi. V České republice jej „nosí“ více než sto šedesát tisíc mužů. Samozřejmě k němu existuje i ženský protějšek – Martina (svátek 17. července). I v zahraničí má „Martin“ své obdoby, tak například v Itálii můžete zaslechnout někoho volat Martino! Martino!; ve Švédsku je to Marten, v Polsku Marcin a v Německu, stejně jako u nás Martin, ovšem s jinou, tvrdší výslovností.

Pranostiky spojené s tímto jménem včetně nejznámějšího „Přijede Martin na bílém koni“, většinou oznamují příchod zimy. Kde se ale tato pořekadla vzala? Jak jinak než u našich předků. Ti se totiž o počasí zajímali více než my nyní. A není se čemu divit. Vždyť přírodní jevy měly největší vliv na kvalitu i množství sklizně, na již byla závislá celá vesnice. Během staletí pozorování vznikaly k nejvýznamnějším jménům té doby lehce zapamatovatelné průpovídky. Svatého Martina se týkaly například tyto:

· Na svatého Martina bývá dobrá peřina.

· Na svatého Martina kouřívá se z komína.

· Na svatého Martina , drž se synku komína!

· Jestli na svatého Martina jest vlhko, bude nestálá zima; pakli na týž slunce svítí, bude tuhá zima

· Na svatého Martina slunečno – dlouhá zima.

· Na svatého Martina pod mrakem – nestálá zima.

· Je-li zamračeno na svatého Martina, bude zima levná; je-li jasno, bude zima tuhá.

· Jižní vítr na Martina – mírná zima.

· Zůstane-li listí až do Martina na stromech, čeká se dlouhá a tuhá zima.

Kromě toho se tento den u nás pojil/pojí s řadou tradic. Podle dostupných pramenů by na svatomartinském stole neměla chybět posvícenská husa, martinské rohlíky nebo podkovy. Kromě žen u sporáku se činili/činí i samotní vinaři: nabízejí svou úrodu v kapalném stavu. Mladé víno ze čtyř odrůd z letošní úrody, pod společnou značkou Svatomartinské, otevírají laikům i znalcům poprvé právě jedenáctého listopadu, v opravdu symbolickou hodinu. V 11:00. Proč zrovna víno v tento den? Svatý Martin je totiž nejen patronem koní, jezdců a vojáků, ale i vinařů. Na svatomartinský svátek v minulosti končívala čeledínům sjednaná služba, dostali mzdu a hledali si nového hospodáře. Také se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Platily se daně, konaly dobytčí a výroční trhy, i poutě. Spisovatelka Zdena Hochová o tomto dni píše:

„Na sv. Martina bývalo veselo v domácnostech staročeských, selských, měšťanských i panských. Selská pranostika z roku 1710 rýmuje o slavení sv. Martina u našich předků: ´Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.´ Pranostiky starodávné zmiňují se o tom, že v době okolo sv. Martina začíná sněžit, avšak ještě více o tom, že na sv. Martina vábí pečená husička k rodinnému obědu…“

Kde se vzal sv. Martin?

Bavit se o svátku sv. Martina a nezmínit se o samotném sv. Martinu, to jednoduše nelze. Svatý Martin se narodil roku 316 v Saborii (dnes Szombathely) v Maďarsku jako syn tribuna římských legií. V patnácti letech dobrovolně vstoupil do armády a sloužil v Gaul (dnešní Amiens) ve Francii. Jednoho dne u vstupní brány do města spatřil nahého žebráka. Neváhal, vytáhl meč a rozsekl svůj plášť na dvě části. Jednu mu daroval. V noci se mu poté zjevil Kristus, a když se ráno probudil, plášť byl opět celý. Martin se nechal pokřtít a odešel z armády. V roce 371 se stal se biskupem a po zbytek života se věnoval šíření křesťanství na francouzském venkově. Pohřben byl 11. 11. 397.

Svatý Martin je letos pod sněhem

Osobně pranostikám nepřikládám velkého významu: letos to ale tak nějak vyšlo. Sníh již přišel do střední Evropy, i když malinko z předstihem. A to nejen do horských oblastí – na sv. Martina se zřejmě bude už lyžovat například v Krkonoších nebo Jizerských horách, ale i do nížin. S největší pravděpodobností můžeme zapomenout na zimu v takovém pojetí jako byla loni. Podle meteoroložky Dagmar Honsové bude, i v období od sedmnáctého do třiadvacátého listopad, převažovat mrazivé počastí se smíšenými přeháňkami, od tisíce metrů výše sněhovými. Letos si sv. Martin tedy opravdu pospíšil.

A co na závěr? Snad jen něco dobrého, horkého a sladkého do žaludku. Recept na pravé Martinské rohlíčky je zde:

Suroviny: 300 g polohrubé mouky, 20 g droždí, 1 vejce, 100 g másla, 100 g moučkového cukru, 2 dl mléka

Postup: Ze všech výše uvedených ingrediencí se připraví tužší těsto, které se nechá vykynout. Pak se rozválí a rozkrájí na trojúhelníčky. Ty se potřou rozpuštěným máslem a naplní nádivkou. Pro Martinské rohlíky je nejtypičtější maková s rozinkami, ale může být i jablečná, tvarohová, povidlová, hrušková, ořechová nebo tzv. šimlíková, která vznikne spojením tvarohu a máku. Záleží na chuti. Trojúhelníčky s nádivkou se svinou od delší strany ke špičce. Rohlíky se kladou na vymazaný plech a potřou vejcem. Po upečení se nemusí, ale mohou, lehce obalit v krupicovém cukru.

Pro ty méně trpělivé existuje i jednodušší recept. Stačí 400 g hladké mouky, 1 Hera, 1 šlehačka. Po důkladném promíchání vznikne vláčné těsto, které se vyválí na malé trojúhelníky a plní stejně jako u předešlého postupu.

Dobrou chuť a na sníh bohatého sv. Martina.